Labutě, husy a husice

Labuť velká

Labuť velká patří mezi naše největší a nejznámější ptáky. Má dlouhé, bíle zbarvené tělo s krátkým ocasem, černýma nohama, obloukovitě zahnutým štíhlým krkem a oranžovým zobákem s hrbolem na kořeni zobáku. Samec a samice se navzájem prakticky neliší, mláďata jsou většinou šedobíle skvrnitá s modrošedým zobákem. Vzácněji se u mláďat objevuje tzv. forma "immutabilis", kdy jsou mláďata již od vylíhnutí smetanově bílá. Labuť velká létá s pomalými údery křídel vydávajícími daleko slyšitelný hvízdavý zvuk. Hlas: různé nosové a chrčivé zvuky nebo troubivé volání.

U nás si ji můžeme splést snad jen s podobně velkou labutí zpěvnou, která má černožlutý zobák a je výrazně vzácnější.

Výskyt v ČR: početně po celý rok

Hlasy hejna   Charakteristický zvuk letek v letu

Labuť zpěvná

Labuť zpěvná je pták podobný labuti velké. Na rozdíl od ní má rovný krk a dospělí ptáci žlutý zobák s černou špičkou bez hrbolu. Let je tichý.

Samec a samice se navzájem neliší. Mláďata jsou převážně hnědá. Od labutě velké se odlišují mladí ptáci především kresbou zobáku. Hlas: mimo hnízdiště jen vzácně troubivé tiché volání.

Výskyt v ČR: vzácně na tahu a v zimě

Hlas

Labuť malá

Labuť malá je zřetelně menší než labuť velká a je velmi podobná labuti zpěvné se kterou ji lze snadno zaměnit. Nejvýraznějším rozdílem je tvar a rozsah žluté skvrny na zobáku. U labutě malé je rozsah žluté menší než plocha černého zbarvení zobáku a žlutá barva nedosahuje až k nozdrám. Mladí ptáci jsou šedohnědí, žlutá skvrna na zobáku je světlejší a méně výrazná (někdy až smetanově žlutá). Hlas: mimo hnízdiště jen velmi vzácně troubivé krátké volání.

Výskyt v ČR: velmi vzácně na tahu a v zimě

Hlasy

Husa velká

Husa velká je pták veliký téměř jako husa domácí. Je šedohnědá, od ostatních druhů hus se liší mohutným oranžově žlutým zobákem s bílým nehtem na konci a stříbrošedou přední částí křídel. Samec a samice se navzájem neliší. Hlas - jako husa domácí „gagaga“ a troubivý pokřik.

Výskyt v ČR: místy pravidelně hnízdí, početně na tahu, vzácně v malém počtu zimuje.

   Hlas hejna

Husa polní

Husa polní je pták o něco menší než husa domácí. Od husy velké se liší celkově tmavším zbarvením (zejména na hlavě a krku), absencí světle šedých křídelních krovek a zbarvením zobáku, který je tmavý s různě širokým oranžovým pruhem. Nohy jsou oranžově žluté. Samec a samice se navzájem neliší. Mladí ptáci na podzim a začátkem zimy mají na bocích zřetelné jemné vlnkování a chybí u nich bílý pruh na horní části boků.

Husa polní vytváří několik poddruhů. V Evropě se vyskytují dva ekologicky výrazné poddruhy, které lze za dobrých podmínek často odlišit (někdy jsou tyto podruhy považovány za samostatné druhy). Zdá se, že v některých případech se však vyskytují ptáci přechodného zbarvení, které nelze spolehlivě určit.

Hlas - v letu nosové „kajak kajaikak“ nebo „gong“.

Poddruh "husa polní tajgová - Anser fabalis fabalis" je větší (téměř jako husa velká) s dlouhým tenkým krkem a menší hlavou. Zobák je dlouhý a nižší (často připomíná tvarem zobák labutě malé), většinou s větším rozsahem zlutooranžové barvy - černá je spíše jen mezi nozdrami a kořenem zobáku. Kořen dolní čelisti zobáku je tenký. 

Výskyt v ČR: podle současných poznatků jen vzácně během tahu, častěji zřejmě v západních a severních Čechách. 

   Hlas hejna subsp. "fabalis"

Poddruh "husa tundrová - Anser fabalis rossicus (Anser serrirostris rossicus)" je zřetelně menší než husa velká (spíše velikosti husy běločelé) s kratším a tmavším krkem. Hlava a krk jsou tmavší a více v konstrastu se světlejším tělem. Zobák je kratší a u kořene vysoký s malým rozsahem žlutooranžové barvy - černá zasahuje až před nozdry. Kořen dolní čelisti zobáku je vyšší. 

Výskyt v ČR: místy poměrně početně na tahu a v zimě - podle současných poznatků většina hus polních pozorovaných u nás patří k tomuto poddruhu (druhu?).

Hlas hejna ssp."rossicus"

Husa běločelá

Husa běločelá je o něco menší než husa domácí. Je šedohnědá (tmavší než husa velká), staří ptáci mají bílou čelní skvrnu a příčné černé pruhy na břiše. Mladí ptáci mají břicho neskvrněné a bílý lem kolem zobáku chybí, od husy velké se liší barvou zobáku (více do červena). V letu má tmavou přední část křídel. Hlas - vysoké „kau-lik“, dobře odlišitelný od husy velké i polní.

Výskyt v ČR: místy početně na tahu a v zimě

Hlas hejna     Hlas jiného hejna

Husa malá

Husa malá je drobná husa velmi podobná huse běločelé. Nejlépe se od ní pozná podle výrazného žlutého očního kroužku a kratšího zobáku. U dospělých ptáků bílé pole na hlavě zasahuje až na čelo a na břiše je méně černých skvrn než u husy běločelé.
Hlas - vyšší a rychlejší volání než u husy běločené znějící „kji kji ji“ nebo „kjilít“.

Výskyt v ČR: velmi vzácně na tahu a v zimě

Hlas

Berneška velká

Velká a nápadná husa (větší než husa domácí) s dlouhým krkem. Od ostatních hus ji odlišuje černý krk a hlava s bílou skvrnou. Oproti podobné bernešce bělolící je výrazně větší, má delší krk, šedohnědé tělo se světlým vlnkováním a okolí oka je černé. Hlas: nejčastěji typické vysoké husí volání "a-gla" nebo "ga-ha"

Výskyt v ČR: vzácně jednotlivě na tahu a v zimě

Hlas

Berneška bělolící

Středně velká husa - menší než husa domácí. Má černý krk s hrudí a převážně bílou hlavu s černým temenem a černým proužkem mezi zobákem a okem. Shora je šedá, černobíle vlnkovaná, břicho je bílé, ostře oddělené od černé hrudi. Hlas: štěkavé"ka-knak", "ka-kak" nebo "kau".

Výskyt v ČR: vzácně jednotlivě na tahu a v zimě

Hlas (na konci hlas většího hejna)

Berneška tmavá

Berneška tmavá je středně velká husa. Je celkově tmavě zbarvená s černou hlavou, krkem a hrudí, tmavošedým hřbetem, křídly a břichem a bílými podocasními krovkami. Na stranách krku je nápadná bílá páska. Zobák i nohy jsou černé. Populace z Grónska a Špicberk (poddruh "hrota" - ve střední Evropě extrémně vzácný) má světle šedobílou spodinu těla s výrazným kontrastem proti černé hrudi a tmavé svrchní části. Mladí ptáci se odlišují bílými proužky na křídelních krovkách a chybějící nebo méně výraznou bílou páskou na krku. Hlas: nejčastěji hluboké "r-rot-rot" nebo "r-rot-ronk".

Výskyt v ČR: velmi vzácně jednotlivě na tahu a v zimě

Hlas

Berneška rudokrká

Berneška rudokrká je velmi pestře a nápadně zbarvená husa. Díky svému zbarvení je prakticky nezaměnitelná. Je převážně černá s výrazným bílým kostřecem a pruhem na bocích, rezavohnědě zbarveným hrdlem a opeřením po stranách hlavy a velkou bílou skvrnou mezi okem a zobákem. Mladí ptáci se liší jen málo - bílé proužky v křídle jsou méně výrazné a rezavohnědá lícní skvrna je často menší. Hlas: vysoké"ki-jank" nebo také "kik-jik".

Výskyt v ČR: velmi vzácně jednotlivě na tahu a v zimě

Hlas

Husice liščí

Husice liščí je pták větší než kachna divoká. Je kontrastně bílá, černá a rezavě hnědá s červeným zobákem. Samec se liší od samice červeným hrbolem na zobáku. Mláďata nemají rezavý pruh na prsou, hlavu mají šedohnědou a zobák je šedý, později načervenalý. Hlas: jednotvárné rychlé "ga-ga-ga-ga-ga" nebo chraptivé "grah-grah-grah". Také různé pískavé zvuky jako "pju" nebo "chijó".

Výskyt v ČR: vzácně hnízdí, jednotlivě na tahu a v zimě

Hlasy    Jiná nahrávka hlasů

Husice nilská (egyptská)

O něco menší než husa domácí.Peří je převážně světle hnědé, s tmavou skvrnou kolem oka, tmavě hnědou skvrnou na hrudi a velkými bílými a zelenými poli v křídlech.
Nohy jsou matně růžovočervené, zobák růžovočervený s tmavým lemem.U husice nilské je známá velká individuální proměnlivost ve zbarvení. Obě pohlaví jsou prakticky stejně zbarvená. Samice je někdy o něco menší než samec a má méně výrazný proužek na krku. Mláďata jsou méně výrazně zbarvená a (především zpočátku) jim chybí tmavá maska okolo oka. Hlas: různé syčivé a kejhavé zvuky jako "kaak", "kaaa" nebo kejhání "tag-ag-ag".

Výskyt v ČR: v posledních letech stále častěji hnízdí, celoroční výskyt. Pravděpodobně většina ptáků pochází ze zdivočelých populací v západní Evropě.

Hlasy     Jiná nahrávka hlasů